Singletrack můžeme obecně chápat jako cestu s přírodním povrchem vedoucí krajinou a širokou „maximálně“ tak, aby po ní pohodlně projel jednostopý dopravní prostředek (kolo:), prošel člověk nebo projel jezdec na koni.
Vznik a historie takovýchto cest je různá a liší se prostředí od prostředí. Povětšinou se ale jedná o cesty vzniklé v důsledku hospodářské činnosti v lesích před nástupem těžké mechanizace, staré lovecké stezky nebo staré, dnes již téměř zarostlé obchodní komunikace. V okolí měst a turisticky významných lokalit vzniká mnoho cest prostým vyšlapáním chodci. Dále pak nesmíme zapomínat na cesty vytvořené plánovaně pro potřeby turistického ruchu a rekreace.
Pro terénní cyklisty je singletrack ten nejlepší možný typ cesty, po které se může v krajině pohybovat. V našich podmínkách je v tuto chvíli tisíce kilometrů cest přístupných cyklistům, které by se dali označit jako singletrack, ale je tu několik více či méně zásadních problémů:
V českých podmínkách se singltreku nejvíc blíží staré lovecké chodníky. Ty jsou stavěny tak, aby se myslivec nezadýchal a mohl stále přesně mířit. Proto se příjemně vinou svahem v mírných a udržitelných sklonech. High-tech singltrek je oproti tomu navrhován tak, aby blažil tělo a duši terénního cyklisty. Je pohybově a vizuálně ještě pestřejší.
Singltrek je levný a pokud je správně postavený, vyžaduje minimální údržbu. Jeden kilometr asfaltové cyklostezky může stát i víc než tři miliony korun, jeden kilometr singletracku stojí podle povahy terénu 100 - 300 tisíc. Singltrek harmonizuje pohyb různých uživatelských skupin, cyklistů i pěších. Není potřeba zákazů a příkazů, cyklisté můžou jet pouze takovou rychlostí, která neohrožuje ostatní. Singltrek představuje menší zásah do přírodních procesů, s věkem zraje a srůstá s přírodou.
Singletrack - úzká lesní stezka s přírodním povrchem - jízda v souladu s přírodou